Choroše patří mezi opomíjené houby, dříve označované za nejedlé, ve skutečnosti však některé druhy můžete v kuchyni klidně použít

V českých lesích se můžete setkat s množstvím hub, které nejsou běžně sbírané, nejen kvůli tomu, že je většina houbařské veřejnosti nezná, ale i proto, že jsou v příslušných atlasech označovány jako nejedlé. Jde především o choroše a obecně houby, které nerostou ze země, ale na stromech či pařezech. Na základě nových vědecko-výzkumných poznatků se však některé druhy chorošů považují za velmi příbuzné například skupině holubinek. I to dokazuje, že některé z nich lze bez problémů konzumovat, je však na místě být obezřetný, protože některé druhy naopak obsahují toxické látky. Dva nejznámější druhy jedlých chorošů si představíme níže.

Choroš šupinatý

Jedna z mála dřevokazných hub z čeledi chorošovitých, na které si můžete pochutnat. Jedlé jsou ale jen jeho mladé plodnice, které jsou velmi chutné a lidé je s oblibou přidávají například do polévky.

Jak ho poznat

Tento druh choroše poznáte podle tmavě hnědé až černé spodní části třeně a širokého kruhovitého, oválného nebo vějířovitého klobouku s důlkem uprostřed, který pokrývají tmavohnědé šupiny. Ty bývají na konci dřípatě roztřepené. Průměr klobouku bývá okolo deseti centimetrů, ty největší plodnice však mohou mít průměr až přes půl metru. Barva klobouku se pohybuje od krémové přes žluto-rezavou až do okrově hnědé. 

Tuto houbu charakterizuje také příjemná vůně. Svěží aroma mladé dužniny připomíná meloun nebo okurku, stářím houby se ale vůně kazí, a může pak být cítit i jako žluklý tuk.

Pozor! I jedlé houby Vás mohou otrávit

Kde se vyskytuje

Tuto houbu najdete na listnatých stromech, zejména buku, ořešáku, lípě, javoru či hrušce, které kvůli ní hnijí. Choroš roste samostatně i v trsech a typicky vytváří střechovité uspořádání plodnic nad sebou. Objevuje se zpravidla od dubna do října, a to jak v nižších polohách, tak i na horách.

Využití v kuchyni

Plodnice choroše šupinatého jsou označovány jako jedlé jen v mládí, i ty však mají tuhou dužinu. Dají se využít především k obohacení polévek nebo na přípravu řízků či dršťkové polévky. Tepelnou úpravu choroše provází nepříjemný zápach připomínající žluklý tuk, který však postupně vymizí.

Choroše lze využít nejen v kuchyni. Víme jak!

Choroš oříš

Choroš oříš je vzácná houba z čeledi chorošovitých, v České republice považován za zranitelný druh.

Jak ho poznat

Plodnice dosahuje šířky až 50 cm a skládá se z drobných kruhovitých kloboučků, širokých od 1 do 4 cm. Ty jsou na středu vmáčklé, na okraji ostré a na povrchu jemně šupinkaté. Jejich barva je nejprve bělavá nebo krémová, později okrově hnědá až šedohnědá. Třeň je mnohonásobně rozvětvený a má bělavou až světle okrovou barvu.

Výjimečný úlovek choroše v Buchlovských horách

Kde se vyskytuje

Roste spíše vzácně od června do října na kmenech, kořenech nebo pařezech listnatých stromů, zejména dubů, buků a vzácně i habrů.

Využití v kuchyni

Jedná se o vynikající houbu, kterou v kuchyni můžete všestranně využít. Nehodí se akorát k sušení, ale zato jej můžete použít do guláše nebo naložit do octa a poznat, jaká je to lahůdka. I přesto, že za syrova vyloženě jedovatý není, vyžaduje delší tepelnou úpravu. Mohl by vám totiž způsobit žaludeční obtíže. Uskladníte-li ho někde v chladu, vydrží Vám i několik dní.

Atlas hub – vyznáte se v houbách českých lesů

Nejlepší recepty z hub

Jak poznat, jestli už rostou houby? Poradíme Vám