Pečárky alias žampiony. Povětšinou jedlé a chutné houby, pozor ale na pečárku zápašnou!

Pečárky jsou chutné, příjemně aromatické houby, které jsou spíše známy pod názvem žampiony. Dají se dobře pěstovat i uměle, plodnice, které ale najdeme v přírodě, jsou chuťově výraznější a lepší než ty pěstované. Pozor si však dejte na záludnou pečárku zápašnou, která je mírně jedovatá a po jejím požití můžete skončit v nemocnici na výplachu žaludku.

Pečárka ovčí

Pečárka ovčí neboli žampion ovčí, je jedním z největších druhů pečárek a zároveň se jedná o jedlou a hojně sbíranou houbu. 

Jak ji poznat

Zprvu polokulovitě sklenutý, později až rozložený klobouk bývá 7 – 15 cm široký. Je bíle nebo krémově zbarvený a výjimkou není ani sytě žlutý nádech. Na otlačených místech žloutne. 

Lupeny jsou vysoké a husté, v mládí světlé, postupně šedě masové, ve stáří tmavnou až do černohnědé barvy. Nemají stadium, kdy by jejich barva byla čistě růžová. Mladé houby mají lupeny překryté blanitým závojem, který později zanechává nepravidelně tvarované třásně na krajích klobouku.

Bělavý třeň je v mládí plný, později dutý, barvy bílé či nažloutlé. Pomačkáním, stejně jako pokožka klobouku, žloutne. V horní třetině má dvojitý prstenec, který je spodní straně vločkovitě šupinatý. Dužnina je masitá, v mládí pevná a bílá, ve stáří pak měkká. 

Sbíráte houby? Pozor na jedovaté žampiony!

Kde se vyskytuje

Najít ji můžete hojně v červnu až říjnu, zejména po vydatnějších deštích na loukách, polích, v parcích, zahradách a kolem cest. Má sklon růst každý rok na stejném místě, takže jestliže ji jednou najdete, můžete na daném místě očekávat její růst i v příštích letech. Povětšinou ji lze najít ve velkých, tzv. čarodějných kruzích, které se rok co rok rozrůstají.

Využití v kuchyni

Pečárka ovčí je jedlá houba, která se výborně hodí do kuchyně. Z čerstvých plodnic lze udělat báječné jídlo, mějte však na paměti, že pokud použijete starší plodnice, výsledný pokrm bude sice chutný, ale barvu bude mít vždy kalně hnědou. Mladší plodnice je také vhodné konzervovat a obecně se pečárky i dobře suší. Před tím je ale nutné zjistit, zda nejsou napadeny larvami hmyzu. Pak je můžeme je nakrájet a usušit.

Jak vybrat sušičku hub

Možná záměna

Tato pečárka je velmi podobná stejně hojné, ale slabě jedovaté pečárce zápašné. Pečárka ovčí se ale na rozdíl od své jedovaté kolegyně nezbarvuje na řezu žlutě a žluté zbarvení na klobouku je jejím přirozeným zbarvením. Varovat by Vás měla také vůně karbolu a dutý třeň pečárky zápašné.

Záměna je možná i za bílou formu muchomůrky zelené nebo muchomůrky jarní. Bílé lupeny i v dospělosti však muchomůrky bezpečně odhalí.

Pečárka polní

Pečárka polní, známá též jako žampion polní, je stopkovýtrusou houbou z čeledi pečárkovité. Po hřibech patří pečárky k těm nejčastěji sbíraným houbám, hrozí u nich však vysoké riziko záměny s jedovatými muchomůrkami. Jedná se o výbornou jedlou houbu, která je v kuchyni stejně univerzálně využitelná, jako kupované žampiony.

Jak ji poznat

Mladé plodnice jsou celé bílé a jejich klobouky mají kulovitý tvar a tlustou, hedvábně vláknitou pokožku. Zespoda je zakrývá bílý závoj, který se s růstem houby trhá a zůstává pak v podobě pomačkaného prstence bílé či jemně nažloutlé barvy, který snadno odpadá. Dorůstá šířky 5 – 12 cm. 

Důležitým poznávacím znakem jsou lupeny, které jsou v mládí růžové a postupně tmavnou až do čokoládově hnědé. Bílý třeň je válcovitý, plný a dá snadno vylomit z klobouku. Dužina je bílá, zpravidla i na řezu, kde popřípadě může jemně růžovět. Její vůně i chuť jsou líbivé.

Kde se vyskytuje

Objevuje se od června do listopadu, největší šanci nalézt ji však máte v červenci a srpnu. Plodnice vyrůstají zejména po velkých deštích, protože k růstu potřebují dostatek vláhy. Rostou zejména na polích, loukách, pastvinách a hlavně tam, kde se dříve pásl dobytek. Najít ji můžete jednotlivě, častěji se však, stejně jako pečárka ovčí, vyskytuje ve velkých skupinách a vytváří pruhy či uspořádání, které bývají označovány jako čarodějné kruhy.

Využití v kuchyni

Hodí se do polévek a omáček, k dušenému masu, ale i do vaječných omelet nebo nádivek. Obohatit jimi můžete i houbovou smaženici. Lze je také smažit a mladé plodnice naložit například do octa.

Pečárka zápašná

Tato mírně jedovatá houba způsobuje přibližně polovinu případů otrav v ČR. Nejčastěji se jedná o nezkušené houbaře, kteří se domnívají, že sbírají pečárku polní nebo pečárku ovčí. Její určení je docela obtížné, proto si pozorně všímejte poznávacích znaků. Mezi první příznaky otravy patří pocení a zčervenání, které je doprovázené nepříjemnými žaludečními křečemi. Ne každý musí reagovat na jed obsažený v této houbě takto intenzivně, přesto však není třeba riskovat. Už její název napovídá, že tato houba nepříjemně páchne.

Jak ji poznat

Klobouk je v mládí čistě bílý, hladký a ploše sklenutý, později se však rozkládá a lehce tmavne. Jeho lupeny jsou v mládí růžové a ve stáří kakaově hnědé. Třeň je často pokroucený, bílý, štíhlý a dutý, na řezu žloutne a po chvíli zase zbělá, což je jeden z důležitých poznávacích znaků. Dalším charakteristickým znakem je nepříjemná vůně, která je přirovnávána ke karbolu, svítiplynu či „vůni nemocnice“. Tento zápach je nejvíce patrný při vaření.

Kde se vyskytuje

Pečárku zápašnou najdete od léta do podzimu velmi hojně v listnatých i jehličnatých lesích a v travnatých oblastech v parcích či zahradách.

Jak odlišit pečárku zápašnou od ostatních jedlých pečárek

Mohlo by Vás také zajímat:

Atlas hub

Nejlepší recepty z hub

Pěstování hub