Češi patří mezi největší sběrače hub na světě. Podle univerzitního výzkumu vyrazí alespoň jednou za rok do lesa na houby sedm milionů Čechů a ročně z lesa odnesou odhadem přes deset tisíc tun hub. Mezi nejčastěji sbírané houby patří pravé hřiby, lišky a ryzce, protože se jedná o snadno poznatelné houby, které prakticky nelze zaměnit. Najdou se ale i tací amatérští houbaři, kteří se chtějí naučit poznávat a sbírat i méně obvyklé druhy, a proto je zapotřebí naučit se znát poznávací znaky daných hub. Ty se vyskytují na celé plodnici, tedy klobouku, lupenech, rourkách, třeni i dužině. Jen tak je možné houbu spolehlivě určit, aby nedošlo k žádnému fatálnímu omylu.
Kde všude hledat poznávací znaky hub:
Klobouk
Klobouk je nejdůležitější částí celé plodnice. Jeho tvarů může nabývat nejrůznějších podob a zároveň se mění během vývoje plodnice. Původně polokulovitých klobouky se rozkládají do šířky, v mládí ploché klobouky mají v dospělosti nálevkovitý tvar. Ve stáří je klobouk mnoha druhů plochý nebo miskovitý. Jeho povrch může být hladký, vrásčitý, plstnatý, šupinatý, nebo pokrytý zbytky plachetky (vela), jako je tomu například u muchomůrky růžovky.
Lupeny
Lupeny jsou žebrovité útvary na spodní straně klobouku. Bývají husté či řídké, pokud jsou na řezu kloboukem širší než dužina klobouku, mluvíme o lupenech širokých, v opačném případě úzkých, nebo po přejetí lupenů kolmo prstem zjistíme, zda jsou pružné či křehké a lámavé.
Rourky a póry
Namísto lupenů mohou mít některé houby na spodní straně klobouku rourky. To se týká zejména hřibovitých hub. Ústí rourek nesou název póry a mohou mít zcela jinou barvu než rourky samotné, nejčastěji oranžovou nebo červenou.
Třeň
Spodní část plodnice nesoucí klobouk, lidově nazývaná „nohou či nožkou“ houby. Stejně jako klobouk, nabízí i třeň velkou variabilitu tvarů, od soudkovitého, přes válcovitý, kyjovitý až po vřetenovitý. Důležitým poznávacím znakem je jeho spodní část, tzv. báze, která se při nedbalém ořezání plodnic nad zemí často přehlédne a může se tak stát příčinou osudné chyby při určování houby. Například muchomůrka zelená má třeň obalený cípatou pochvou, která je důležitým rozlišovacím znakem. Často ale bývá zanořená tak hluboko v půdě, že je vidět až po pečlivém vyhrabání.
Pokud mají houby v mládí obal, který obklopuje celou plodnici a posléze praská, tzv. plachetku, mohou její zbytky zůstávat na třeni v podobě drobných šupinek, vloček nebo prstenců.
Dužina
Při poznávání vlastností dužiny musíte podélně rozříznout nějakou starší plodnici. Teprve pak můžete lépe posoudit odlišnou stavbu dužiny v klobouku a třeni, její barevnost a další znaky.
7 mýtů a pravd o houbách
Pravidla pro sběr hub
- Houbu vždy vyjměte ze země celou, a to tak, že ji opatrně vytočíte. Nikdy neodřezávejte pouze klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné například odříznout spodek třeně, kde jsou mnohdy důležité znaky pro determinaci.
- Sbírejte jen ty houby, které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Příliš mladé nebo neobvyklými povětrnostními vlivy pozměněné plodnice nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou tak vhodné ke sběru pro využití v kuchyni. Mějte na paměti, že za případný omyl se bohužel platí vysoká cena.
- Pokud si budete chtít rozšířit repertoár sbíraných hub, nejprve se naučíte dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i jemu podobné nejedlé, a zejména jedovaté druhy. Své určení si také opakovaně nechte ověřit u odborníků, například v mykologické poradně. Nutné je vždy studovat živé plodnice, jen fotografie ke stoprocentnímu určení druhu nepostačí.
- Při sběru hub dejte pozor na děti, aby houby neochutnávaly. I mnoho jedlých druhů je v syrovém stavu nejedlých.
- Zvýšené opatrnosti je třeba při sběru hub v zahraničí. Přestože tamní houby mohou být velmi podobné našim druhům, jednat o může i o druhy místní, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusí existovat žádné údaje.
7 rad, jak správně sbírat houby
Mohlo by Vás také zajímat:
Kam vyrazit na houby v ČR
Nejlepší houbové recepty
Pěstování hub