Úvod » Jedovaté houby: víme, které to jsou, jak je poznat, a na co si dát při sběru hub pozor

Jedovaté houby: víme, které to jsou, jak je poznat, a na co si dát při sběru hub pozor

Bez nadsázky můžeme o Češích říci, že jsou houbařskou velmocí. Každoročně u nás alespoň jednou vyráží na houby přes sedmdesát procent obyvatel a jedna pětina sama sebe považuje za vášnivé houbaře. Díky tomuto fenoménu patříme i k největším odborníkům a znalcům jednotlivých druhů hub, přesto každoročně přibude pár lidí, kteří sáhnou vedle, a v těch lepších případech skončí v nemocnicích se závažnými zdravotními obtížemi. Otravy však mohou mít za následek nejen nepříjemné zážitky z pobytu v nemocnici, ale bohužel i trvalé poškození zdraví a v nejhorších případech až úmrtí. Řada otrav je přitom zcela zbytečná a při troše pozornosti a znalosti základních pravidel pro sběr hub se jim dá zabránit.

Atlas jedovatých hub: Tyhle do košíku rozhodně nedávejte, varují mykologové

Pravidla pro sběr hub

Základní pravidlo je, sbírat jen a pouze ty houby, které bezpečně znáte. Pokud si nesete v košíku houbu, o které s jistotou nevíte, zda je jedlá, vyhoďte ji. Za omyl se platí vysoká cena! Nesbírejte ani plodnice příliš malé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami, protože nemusí mít vyvinuté všechny typické znaky a vůbec tak nejsou vhodné pro využití v kuchyni.

Druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjměte ze země vždy celé a neodřezávejte jen klobouk, abyste mohli stoprocentně určit druh dané houby. A pokud byste si chtěli rozšířit repertoár konzumovaných hub, nejprve se naučte znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé nebo jedovaté druhy hub.

Pozor na jedovaté hřiby! Poradíme Vám, jak je poznáte

Falešné mýty jak poznat jedovaté houby

Mezi lidmi se tradují různé způsoby, jak „zaručeně“ poznat jedovatou houbu, většina z nich se ale nezakládá na pravdě:

Absolutně neplatí, že houby, okousané zvěří či slimáky, jsou jedlé. Plži totiž mají značně odlišný metabolismus a toxiny, obsažené v jedovatých houbách, jim nijak nevadí.
Jedovaté houby podle chuti nepoznáme, naprostá většina z nich má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající.
Ne všechny jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené. To můžeme říci pouze o muchomůrce červené, ačkoliv není zdaleka tak nebezpečná, jako jiné druhy muchomůrek.
Traduje se, že stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. I v tomto případě se však jedná o holý nesmysl, protože žádný ze známých jedovatých toxinů takovou reakci nevyvolává.