Opěňka měnlivá, vynikající houba, která si zaslouží Vaši pozornost

Opěňka měnlivá je nápadná dřevokazná houba patřící k těm méně známým, ale přesto výborným kouskům, které můžete v našich lesích najít. Naučíte-li se jí poznávat a sbírat, máte vyhráno. Roste totiž po celý rok, je velice chutná a nesbírá ji téměř nikdo. I když se to v lese hemží houbaři, kteří se perou o každý hříbek, křemenáč či kozáka, může se stát, že narazíte na starý pařez doslova obsypaný takovou lahůdkou jako je opeňka měnlivá, kterou houbaři, protože ji neznají, přechází jakoby se jednalo o jedovatou a bezvýznamnou prašivku. Přitom se jedná o jednu z nejchutnějších hub vůbec.

Jak ji poznat

Klobouky plodnic jsou široké 3 až 6 cm, mají žlutohnědou až rezavě hnědou barvu, jejich střed je tmavší a povrch hladký. Na okrajích, zejména za vlhka, bývá tmavší pruh. Lupeny jsou žlutavé, v dospělosti až rezavohnědé, třeň je tuhý, rezavohnědý, dole úplně tmavý, a jeho povrch pod prstem pokrývají odstávající šupinky.

Kde se vyskytuje

Opeňka měnlivá roste vždy ve velkých trsech až o desítkách kusů od jara až do zimy na pařezech listnatých stromů, zejména na bucích, lipách, kaštanech či břízách. Objevuje se každý rok na stejném místě dokud hostitelské torzo dřeviny nezlikviduje, takže pokud ji najdete, máte zaručený úlovek do té doby, než se pařez působením houby rozpadne.

Využití v kuchyni

Z kulinářského hlediska je opěňka hotovým kuchyňským pokladem. Můžeme ji použít do polévek, omáček gulášů, nakládat do octa, ale i sušit. Výborně se hodí také pod maso, neboť dává šťávě sytě hnědou barvu. Chuťově je velice jemná a pikantní, obzvlášť když ji narychlo osmahneme v rozpáleném oleji.

Doporučuje se sbírat a zpracovávat jen čisté kloboučky a ukládat je odděleně od ostatních hub, protože pokud dojde k jejich kontaminaci běžnými nečistotami v houbařském košíku, velmi pracně se pak čistí. Zároveň jsou velmi křehké a lámou se. Třeně jsou pro využití v kuchyni příliš tuhé, můžete z nich ale vyrobit koření v podobě houbového prachu.

Kde najít ty nejlepší houby?

Možná záměna

Jedinou nevýhodou opěňky je, že se podobá větším plodnicím smrtelně jedovaté čepičatky jehličnanové, která obsahuje v plodnicích stejné jedy jako muchomůrka zelená, avšak v přibližně desetkrát menším množství.  Ta ovšem, až na zanedbatelné výjimky, vyrůstá ze dřeva jehličnanů, vzhledem k možnosti záměny opěňku tedy raději na pařezech jehličnatých stromů nesbírejte.

Čepičatka se také vyskytuje o poznání méně často a především nemá onu pro opeňku tolik typickou příjemně houbovou vůni. Její vůně je spíš moučná, mykologové proto doporučuji si opěňku „načichat“ a zařadit do čichové paměti. 

Opeňka také roste ve větších trsech a báze jejích tření bývají srostlé. Naproti tomu plodnice čepičatky obvykle rostou samostatně. Dalším znakem, jak rozlišit opeňku od čepičatky, je třeň. U čepičatky je ve spodní části bíle vláknitý, třeň opeňky je naopak pod úrovní prstenu tmavě hnědý.

Vyznáte se v houbách? Máme pro Vás k dispozici atlas hub

Nejlepší houbové recepty

Jak poznat, jestli už rostou houby?