Štítovka jelení, hojně rozšířená houba, kterou můžete sbírat, když už v podzimním lese nic jiného neroste

Jedlá houba patřící do čeledi štítovkovité. Na její masité plodnice můžete narazit v časech velkého sucha a tudíž i vyprahlé lesní půdy na pařezech listnatých stromů celoročně. Sice jednotlivě, naproti tomu ale dosti hojně. Štítovky patří do blízkého příbuzenstva muchomůrek, na rozdíl od nich však rostou i ve vysloveně suchých obdobích. 

Jak ji poznat

V mládí je její klobouk náprstkovitý až kuželovitě zvoncovitě sklenutý, později ploše rozložený, lysý a hladký, za sucha paprsčitě popraskaný. Lupeny jsou husté, tenké a měkké, zprvu bílé, později nápadně masově růžové. Charakteristickým znakem je i růžový výtrusný prach, který si můžete ověřit například doma, když uříznutý klobouk položíte na bílý papír. Barva klobouku přechází od šedohnědé po hnědou až černohnědou.

Třeň je vysoký 5 – 13 cm, je válcovitý, plný, dole zahnutý a u báze mírně silnější. Má bělavou barvu s tmavší podélnou vláknitou kresbou na povrchu.

Kde se vyskytuje

Štítovku jelení najdete v listnatých a smíšených lesích na trouchnivějícím dřevě výhradně listnatých stromů, pařezech, kmenech, větvích, ale i pilinách, někdy vyrůstá zdánlivě i ze země. Roste většinou jednotlivě nebo v malých skupinách. Vzhledem k tomu, že roste od května až do pozdního podzimu,určitě oceníte její dostupnost v období, kdy jiné houby nerostou.

Houby rostou! Kam vyrazit, abyste se nevrátili s prázdnou

Využití v kuchyni

Štítovky jsou samy o sobě málo výrazné a postrádají zřetelnější chuť i vůni. Kulinárně citlivější autoři mykologických atlasů jim dokonce přisuzují „sklepní odér“, pro nějž se příliš nehodí třeba do smaženice. Ve směsích s jinými houbami, bramboračce, rizotu anebo třeba i v houbových „šunkoflecích“ se však, nadrobno pokrájené, velmi dobře uplatní. Jejich poměrně tenký klobouk je také předurčuje k sušení, a to i v celých plodnicích, navlečených na niti. 

Možná záměna

Ze štítovek je podobná jedlá štítovka černolemá, která roste na dřevu jehličnatých stromů, je tmavší a má ostří lupenů černé. Jistá podoba je pak i se vzácnější a menší, jedovatou štítovkou vrbovou, na kterou ale můžeme narazit jen zřídka. Vyhledávaná může být tak akorát narkomany, kteří si prostřednictvím jedu psilocybinu v ní obsaženém navozují omamné stavy. Od naší štítovky jelení se tato jedovatá sestřenice liší šupinkami na středu klobouku a zelenavými, šedými až modrošedými tóny zejména na bázi třeně. Další podobné houby jsou některé vláknice, čirůvky a závojenky, ty však nerostou na dřevě, ale v půdě.

Jak rozpoznat otravu houbami a jaká je první pomoc

Mohlo by Vás zajímat:

Další inspirace na využití hub v kuchyni

Kam vyrazit na houby v ČR

Jak poznat, jestli už rostou houby